Ležela jsi na louce,

nabírala červeň oblohy

do schránky ve tvé duši.

Jen sama víš..

                     Tohle tě utiší pokud přijdou temna.

Ve vší dokonalosti,

                  není místo pro ně.  Teď

Nevíš ani jak.

Plna krásy usínáš.

Pluješ, letíš ve Všem nade Vším.

 Duše v holubici,

 tělo mraky, 

duch prostorem.

Pak proměníš se v kapky deště.

KONEC

však nechceš padat ještě.

Je to jen chvíle, neměj strach,

spadnout na zem, rozplynout se v prach.

Narodit se zas

Tentokrát máš uvnitř větší jas...